Historie ochotnického divadla v Dolanech

Ochotnický soubor vznikl v roce 1869 z podnětu jaroměřského kaplana Václava Hrdličky, který vyučoval v dolanské škole náboženství a s dětmi secvičil divadelní hru "Slepá babička". Mezi uvědomělými rolníky, kteří se scházeli u Josefa Hofmana z č. d. 52, získal kaplan pro myšlenku divadla ochotné spolupracovníky, a již dne 14. 3. 1869 se uskutečnilo první divadelní představení pro dospělé Tylova "Paličova dcera". Režii vedl páter Hrdlička, zpěvy nacvičil dolanský učitel František Martínek, představení mělo obrovský úspěch, místnost v hostinci u Kejzlarů nestačila pro nával obecenstva. Ještě téhož roku se ochotníci usnesli postavit jeviště v sále hostince Václava Ermana, za tím účelem vydali akcie a získali kapitál 110 zlatých. Za tyto peníze pořídili rozebíratelné jeviště a šest malovaných kulis, které představovaly: venkovskou krajinu, náves, náměstí, les, pokoj, selskou světnici. Rozkvět divadla trval až do roku 1878, hrány byly tři až pět představení ročně a výnos z nich podporoval školní knihovnu a chudinský fond. V letech 1879-1881 se divadlo nehrálo, až v roce 1882 byla založena Rolnicko-čtenářská beseda, která měla ve svých cílech i pořádání divadelních představení. Aktivními členy byli Jan Pádr, Jan Brdička, František Brdička, Václav Pácalt. Zahajovací představení bylo konáno dne 19. 3. 1882 - hrála se Štolbova fraška "Krejčí a švec". V roce 1891 Beseda pořádala první silvestrovskou zábavu, v roce 1896 se účastnila odhalení pamětní desky Josefa Myslimíra Ludvíka na domě č. d. 4 v Dolanech. V roce 1897 bylo divadlo postiženo krutou ranou - dne 7. 2. se konal v hostinci, nyní u Matěnů, ples, při němž vypukl požár a zničil celé divadelní zařízení, včetně jeviště, uložené na půdě hostince. Ještě téhož roku, v hospodě u Matěnů, z podnětu Jana Pádra a Jana Brdičky bylo zbudováno nové velkolepé jeviště (nad podlahou zvýšené 70 cm, široké 4,8 m, hluboké 4 m, vysoké 2,6 m, mělo k dispozici 100 sedadel a 250 míst k stání), celkové náklady na jeho zbudování činily 628 zlatých. Slavnostní otevření se konalo 26. 12. 1897, hrána byla Štolbova "Závěť", režii vedl Jan Pádr. Hned v roce 1898 byly hrány hry: Stroupežnického "Naši furianti", Vrchlického "Noc na Karlštejně", Štolbovy "Maloměští diplomati". V roce 1899 bylo oslaveno 30 let trvání spolku Tylovou "Paní Marjánka, matka pluku". Nejkrásnější hrou dolanských ochotníků byla dne 21. 4. 1901 provedená Tylova "Lesní panna", kde Terezku hrála slečna Ottová, vynikající ochotnice. V témže roce se Beseda účastnila odhalení pamětní desky dr. Františku Josefu Smetanovi ve Svinišťanech. Následně roku 1902 hrálo se opět představení "Paličova dcera", hráli v něm tři synové otců, kteří vystoupili v témže kuse v roce 1869 a hráli i tytéž role: Josef Pácalt, Josef Brdička a Karel Kejzlar, titulní roli hrála slečna Ottová. V roce 1904 sehrána byla "Maryša", v roce 1905 "Jiříkovo vidění" a "Vojnarka", opět se slečnou Ottovou v titulní roli, a výčet hodnotných představení pokračuje i v roce 1908 "Strakonický dudák", 1909" Gazdina roba". S příchodem první světové války končí činnost dramatického odboru Rolnicko-čtenářské besedy, která v letech 1882-1914 odehrála 51 představení. Tři ochotníci našli ve válce smrt: František Brdička, Josef Švába, Václav Švába. Po válce nakrátko převzal aktivitu agrární dorost Besedy, kdy dne 23. 3. 1919 sehrál Šamberkovu národní hru "Karel Havlíček Borovský", následně předal divadlo zábavnému odboru Sokola, který se utvořil. Ten dne 18. 5. 1919 uspořádal své první představení na oslavu 50 let ochotnické práce v Dolanech, Šubrtův "Jan Výrava". Výravu hrál Josef Brdička, který zároveň hru režíroval, hra měla velký úspěch. V roce 1922 se divadelní odbor Sokola zúčastnil odhalení památníku Boženy Němcové v Ratibořicích. Od roku 1926 řídil divadelní odbor Sokola správce školy Josef Tonar, hrálo se jednou až dvakrát ročně, zároveň byly pořádány silvestrovské a mikulášské zábavy.

Zdroj: Ročenka Městského muzea v Jaroměři, Max Lederer